Jednorožec

12. října 2007 v 12:42 |  Bájná zvířata
Jednorožec je bájný tvor podobný antilopě či koni s kopyty sudokopytníka. Obecně je považován za zosobnění dobra, později, v dobách křestaství, také čistoty a panenství.
Báje a mýty
Zmínky o jednorožcích můžeme najít nejen v mytologii všech národů kolem Středozemního moře, ale také v čínských bájích. I když se popisy úplně neshodují, je poznat že všechny popisují jednoho tvora - sudokopytníka s jemným a křehkým vzhledem, podobného lani, antilopě či koni. Barva se mění podle popisu (včetně zelené). Také se všechny příběhy shodují na tom, že jednorožec je jemné zvíře, které nikdy nezabíjí (v Číně se jednorožci střeží i zašlápnout brouka či mladou trávu). Svou vůli však dokáže prosadit velmi dobře.
Toto nejznámější fantastické zvíře popisují už ctihodní pánové Ktésias a Plinius . Řecký lékař byl samozřejmě první - podle něj žijí v Hindustánu rychlí oslové bílé barvy, s purpurovou hlavou, modrýma očima a jedným, tříbarevným rohem. Ten je na špici červený, uprostřed černý a u kořene bílý. Plinius tento popis upřesnil, zanechaje ve svých spisech následující kombinaci: koňský trup, jelení hlava, sloní nohy, kančí ocásek. Ani středověk ještě neznal něžná stvoření z Posledního jednorožce Petera S. Beagla či Legendy.
Evropský jednorožec byl většinou podobný koze se lvím ocasem, jeho roh byl dlouhý a spirálově stočený. Ten lze dodnes spatřit i in natura - v Čechách ho například mají nebo měli na zámku Žleby. Jeho někdejší majitel neměl bohužel čtyři nohy a svůj život strávil v moři, neboť zaručeně pravé jednorožčí rohy pocházejí z narvalů. Ale o nich později.
Další formou jednorožce nám poslouží známý světoběžník Marco Polo. Ten viděl tvora s prasečí hlavou, sloním tělem - a samozřejmě rohem, trčícím místo nosu.
Marco Polo navštívil Čínu a Číňané považují jednorožce, zvaného Ťi-Lin, za jedno ze čtyř zvířat, přinášejících štěstí. Ťi-Lin má tělo jelení, ocas volský, kopyta koňská. Jeho roh je masitý, nikoliv z rohoviny a jeho srst hraje barvami. Stejně jako evropský jednorožec, ani Ťi-Lin nikomu neubližuje. Dokonce ani nezdupává trávu. Pokud ho někdo zabije, nebo nalezne mrtvého, je to vždy zlé znamení. Ťi-Lin žije tisíc let.
Proslavený tvor, jež byl symbolem čistoty, se nemohl nedostat na štíty rytířů. Heraldický jednorožec je kůň se spirálovým rohem, kozí bradkou, lvím (případně kravským) ocasem a je sudokopytník.
Podle některých pramenů dokáže jednorožec jedním bodnutím zabít slona, většinou však bývá považován za mírné a plaché zvíře, jehož lze chytit pouze za pomoci čisté panny. Jenom k takové dívce se přiblíží, položí hlavu do klína a nechá se poslušně odvést. K vousatým vtipům o dnešní nemožnosti požadovanou návnadu obstarat poznamenávám, že zdaleka nejde o fyzický stav virgo intacta, ale o celý soubor středověkých cností, jimiž musí panna-návnada oplývat.
Na jednorožcích - ať už vypadali jakkoliv - byl nejzajímavější právě onen pověstný roh, pro nějž jsou i dnes v Africe vybíjeni nosorožci. Roh totiž patřil už od Ktésiových dob mezi nejvyhledávanější medikamenty. Rozemletý léčil bolení břicha či epilepsii, zvyšuje odolnost proti jedům. Otrávené nápoje dokázal spolehlivě detekovat i v podobě poháru.
Vždy byl vznešeným tvorem, který symbolizoval lásku a čistotu, v Číně byl znamením králů. To vše mu vydrželo dodnes.
Stal se i součástí vědy paleontologické. Když totiž v roce 1663 neúnavný Otto von Guericke, takto magdeburský purkmistr a badatel v oborech fyzikálních, provedl první paleontologickou rekonstrukci na světě, sestavil z nalezených kostí (pravděpodobně mamutích a nosorožčích) právě jednorožce. V době, která plnila apatyky zaručeně pravými jednorožčími rohy, to nebylo nijak divné.
Guerickovu rekonstrukci můžete vidět na obrázku - nějak se mu nedostalo na zadní nohy.
Nu a jak už bylo řečeno, jediný dnes pozorovatelný monoceros čili jednorožec, je narval, čili velryba Monodon monoceros, jíž popsal už v roce 1758 Linné. Žije v polárních mořích a navzdory stáří svého vědeckého zařazení není nikterak dobře prostudován. Tento na první pohled nápadný tvor se ovšem mohl do čeledi Monodontidae dostat zoufalým pokusem o přežití. Neboť, jak známo, patřili jednorožci mezi tvory, kteří se nevešli do Noemova záchranného plavidla. Je možné, že se neutopili, jako mnozí jiní, ale úspěšně přizpůsobili.
Suchá věda mytologická ovšem narvaly přiřazuje k nosorožcům, antilopám a dalším pramenům, které ke zrození jednorožců přispěly. K Řekům ovšem nejvíce promolouvaly (podle Schradera) perské basreliéfy, na nichž jsou býci z profilu a tudíž s viditelným pouze jedním rohem.

nformace o tomto článku

Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa.
Tento text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mag Mag | 25. června 2012 v 20:14 | Reagovat

Není náhodou jednorožec lichokopytník...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama