Kentaur

12. října 2007 v 12:37 | Miky (odborné knihy + internet) |  Bájná zvířata
Nejznámější ne-lidský národ, z poloviny lidé a napůl koně, žil v Thessálii a na západě Arkádie. V mýtech se o něm nehovoří nijak dobře, Kentauři byli divocí, zlí a nebezpeční. Samozřejmě až na výjimky, ale o nich až později. Je to ovšem historie psaná vítězem, většina koňského národa totiž zahynula ve válkách s Lapithy.
To bylo tak: král Peirithoos Kentaury pozval na svou svatbu. A protože to byla hostina pořádná, na které se ničím nešetřilo, moře vína kentaury udolalo natolik, že se pod jeho vlivem dopustili řady výtržností, násilím na nevěstě počínaje. A vhodný casus belli byl na světě, zvláště, když Lapithové měli na své straně Thésea a tak si mohli leccos dovolit.
Válka probíhala se střídavým úspěchem obou stran, nakonec, i když Lapithové museli svůj kraj opustit, kentauři prohráli, jako národ skončili, a stali se ojedinělou kuriozitou, pobíhající po řeckých mýtech.
Podle všeho vznikla víra v kentaury stejně jako mnoho mýtů ze špatného výkladu prastarých obrazů. V tomto případě šlo nejspíš o mystéria, při nichž tanečníci, převlečení za koně, přivolávali déšť. Skuteční Kentauři pak byli klanem s totemem koně, který žil v sousedství Hellénů. Lapithové k tomuto kultu patřili také, měli podle mýtů s Kentaury společného předka, Ixióna, který prvního Kentaura zplodil s falešnou Hérou, Nefelou, domnívaje se, že si užívá se skutečnou královnou bohů. Ale Lapithové, narozdíl od Kentaurů, přežili do klasické doby a protože očividně vypadali normálně lidsky, zůstala koňská polovina těla jen jejich bratrancům. Některé mýty je ostatně spojují i s ostatními pololidskými rasami, se Silény a Satyry.
Nejznámějším příslušníkem tohoto národa byl Cheirón. Narozdíl od svých druhů požíval pověsti jemného vzdělance a mudrce. Byl učitelem mnoha řeckých hrdinů, Iásona, Achillea, Kastora a Polydeuka, nebo Telamóna, s ostatními neohroženými celebritami se aspoň přátelil. Kamarádství s nejslavnějším z hrdinů Herálkem se mu bohužel stalo osudným.
Cheirón, mimochodem, původně šlo o thessalského boha lékařství, se připletl do konfliktu mezi kentaury na jedné a Héráklem a kentaurem Folem na druhé straně.
Kentaur Folos, jinak syn Siléna a nymfy Mellie, jednou s přítelem Héráklem zasedli k dubovému stolu a pozvedli číši vína spolu. Jenže Folos načal měch, k jehož obsahu se svorně hlásili všichni v kraji žijící kentauři, a tak se rozpoutala rvačka, při níž nejprve vítězící kentauři byli hořícími poleny obráceni na útěk. Uháněli pak po pobřeží a v malijském zálivu se ukryli do Cheirónovy jeskyně. Hérákles za nimi poslal několik šípů, omylem však zasáhl i přítele Cheiróna. A protože šípy měly hroty namočené v krvi Lernské hydry a byly tudíž smrtelně jedovaté, bylo zle. Navíc se o jeden z nich škrábl i Folos, což pro něj znamenalo jistou smrt. Ne tak pro Cheiróna, který kdysi získal nesmrtelnost. Ta se bohužel netýkala bezbolestnosti, kentaura Hydřin jed trýznil natolik, že požádal podsvětního vládce Háda o laskavost, Hádes ho i bez nároku vzal do podsvětí, vyměniv jeho duši za duši Prométheovu.
Hydřin jed na Héráklových šípech stál život i třetího dobře známého Kentaura. Tím byl převozník, či vlastně přenosník, protože převážel přes aitólskou řeku Euénu na vlastních zádech, Nessos.
Ten ovšem, narozdíl od Cheiróna a Fola, vzpomínaných pro svou moudrost, vstoupil do mýtů jako úskočný únosce. Pokusil se totiž unést Héráklovu novomanželku Déianeiru. Manžel však neváhal, střílel od boku a neúspěšný únosce Nessos skonal své oběti v náručí. Než vydechl naposled, uznal, že Hérákles je manžel vskutku pozorný a cti dbalý, potměšile však novomanželce poradil, ať si pro jistotu schová něco Nessovy krve. Kdyby snad Héráklův cit po čase ochladl, ať Déianeira potře tou krví plášť, manželství to dozajista zachrání. Důvěřivá manželka poslechla a po létech Nessův návod vyzkoušela. Důvody, které ji k tomu vedly, byly sice objektivní, výsledek ovšem pro záletníka poněkud krutý. Nessova krev, intoxikovaná hydřím jedem, Hérákla otrávila. Dopadl stejně jako Cheirón, dobrovolně opustil tento svět, aby se stal Nesmrtelným a žil na Olympu.
I když nebyl Nessos nijak příkladné povahy, přece jen to dotáhl daleko. Ujali se ho Římané, u nichž se stal patronem převozníků a posléze i mořeplavců. A v téhle funkci se ve Středozemí objevuje dodnes. Spolu s nevlastním bratrem múz, Krotem, který září na obloze jako souhvězdí Střelce, a Kentaura, představujícího Kentaury obecně (případně jen Cheiróna) jsou to poslední kentauři, které dnes můžete spatřit.
Zajímavost: Při jídle musí kentauři nejdříve naplnit svůj lidský žaludek normálními pokrmy a poté se napást trávy pro svůj koňský žaludek. Každá jejich svačina je proto velice dlouhá.

nformace o tomto článku

Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa.
Tento text je dostupný za podmínek GNU Free Documentation License
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama