Příběhy čtené z krve 1

15. května 2018 v 22:02 | Miky |  Skyrim ... Po stopách meče (FF)

… "Tady jsme skončili," vysoký elf v černé zbroji se rozhlédl po místnosti plné umírajících a otřel zkrvavený meč do hedvábného závěsu nad postelí. Na lůžku ležela překrásná elfka v kaluži krve, v hasnoucích očích ještě svítil vzdor a prsty stále pevně držely dýku, zabodnutou v prsou. Druhou rukou svírala dlaň svého muže, který klečel u lůžka, z těla mu trčelo několik šípů a přesto u jeho nohou leželi mrtvý bojovníci v černém.
"Salehu, našli jsme ji. Byla schovaná vedle, v tajné místnosti." příchozí za sebou vlekl děvče sotva odrostlé dětským střevíčkům. Prudce ji postrčil směrem ke svému veliteli. Klopýtla přes tělo jednoho ze strážných a padla elfovi k nohám. Sklonil se a za vlasy ji zvedl ze země.
"Tak vida, přeci se našla. Poslední výhonek kdysi mocného rodu Spravedlivých…" plivl do tváře raněného elfa "…rodu, který zradil vlastní rasu a bratříčkoval se s lidmi! Vidíš jak jsi skončil? Velký Thanil Failon se válí v krvi své ženy a jeho dcera bude mojí hračkou."
"Jsi blázen Salehu, jestli si myslíš, že ti toto projde. Budeš potrestán podle práva. A spojenectví s lidmi bude uskutečněno. Zabráníme zničení Světa společně s nimi a nebo zahyneme při jeho obraně, ale rozhodně nebudeme nečinně přihlížet tomu, jak se pokoušíte tu zkázu ještě uspíšit!"
"Nic takového se nestane. Rada si bude myslet, že tohle spáchali lidé, o to se postarám. A naším osudem je skončit společně s tímto Světem jak bylo předpovězeno. Nemáme právo tomu bránit! Zklamali jsme Bohy, nežijeme podle jejich příkazů a tak zaplatíme krvavou daň."
"Salehu! Otevři oči! Ta proroctví se mohou mýlit! Jsou i jiné předpovědi, které s těmi co hlásáš ty sám, nesouhlasí! Ještě je čas zabránit nejhoršímu! Poslouchej!"
"Rozluč se s dcerou Thane, odcházíme. Už se těším na ty bastardy, co budeme vychovávat. Nechci samozřejmě přijít o tvou vzácnou krev, jsi jeden z posledních svého druhu, takže musíme linii nějak zachovat. A do zániku Světa se musíme něčím bavit." Posměšně se zachechtal a chystal se k odchodu. Záblesk zděšení v očích Thanila Failona, nahradila úleva, když se strážný, co doteď ležel u dívčiných nohou a vypadal jako mrtvý, bleskurychle vztyčil a jediným pohybem zezadu probodl dívčino tělo. Hrot meče se vynořil mezi ňadry a kolem něj rozkvetl rudý květ. Dívka pod úderem zakolísala a z úst jí vytryskl pramínek krve. Několik kapek potřísnilo Salehovu tvář: "Tohle je jediná krev Failonů, kterou dostaneš", zachroptěla, když voják vytáhl meč z jejího těla, pak udělala dva vrávoravé kroky a padla na lůžko vedle mrtvé elfky.
Nepříčetný vztekem Saleh zařval a z jeho rukou vylétly plameny. Strážný se vzňal a přesto ještě políbil krvavou čepel, zasunul ji do pochvy a chladným pohledem minul Salehovu tvář. Očima se zastavil u Thanila: "Sloužím životem i smrtí. Sejdeme se v Síních Světla můj pane, Failone."
"Podám ti první pohár Paerisi Failone, můj synu."
Strážný zemřel s úsměvem na rtech.
"Myslíš si, že jsi mu tím dopřál dobrý život po smrt, když jsi ho přijal za syna? Nikdy! Žádný z Bohů nikdy nedopustí, aby v síních hrdinů pobývali zrádci jako vy!"
Thanil Failon se na něj už nedíval, pohladil po tváři svou ženu a zavřel jí tím oči: "Sejdeme se spolu tam ve světle, zřítelnice mého oka, můj živote…"
"Tak si to tu užij než chcípneš, chce se mi z tebe zvracet." Vřísknul Saleh, nakopl dohořívající mrtvolu strážce, který mu vzal naději na týrání posledního z rodu Failonů a s dupáním vyrazil z místnosti. Jeho vojáci ho následovali a cestou sbírali zlato a jiné cennosti, aby to vypadalo, že Failonův dům vykradli bandité. Když dům ztichnul a všude nastal klid, zatetelil se kousek od lůžka vzduch a z portálového oka vystoupila dívka, která vypadala naprosto přesně jako ta, co ležela s dírou v hrudi na hedvábném povlečení. Thanil natáhl ruku a dívka ji se slzami v očích uchopila: "Proč? Proč si to udělal? Chtěla jsem zemřít s vámi."
"Nemohl jsem dovolit abys zemřela. Irundihh, jsi poslední nadějí. Já i tvoje matka jsme přesvědčeni, že na tvých bedrech leží velká zodpovědnost, ty prostě musíš žít. Ale v nejbližší budoucnosti musíš hlavně usvědčit Saleha z tohoto masakru. Musíš se dostat k Belanu Cardanovi, bude ti naslouchat. Je to sice otec Saleha, ale ani zdaleka není tak zatvrzelý."
"Nechci tě opustit, chtěla bych tu s tebou zůstat."
"Ne, to nepřichází v úvahu. Odejdu do Síní světla, za tvou matkou, každým okamžikem. A Irhaal tam už skoro je," něžně pohladil ruku dívky, která pomalu měnila vzhled. Jak umírala vracela se jí její vlastní podoba. Hrudník se jí ještě zdvihal trhavými nádechy. Irundihh se k ní sklonila a políbila ji na bledé čelo, z řasy skanula slza: "Děkuji ti Irhaal, za tvou oběť, dlužím ti a nemohu to splatit."
"Udělala jsem to s radostí má paní, sloužím životem i smrtí…" dech se vytratil.
"Běž Irundihh, někdo by se mohl vrátit. Musíš být v bezpečí. Pošlu tě do místa nedaleko od sídla Cardanů. Musíš k němu. Běž, za chvíli už nebudu schopen otevřít portál," Failon mávnul rukou a otevřelo se okno, za kterým bylo vidět prosluněnou louku, okraje portálu se chvěly jak elf ztrácel sílu. "Běž, neudržím to dlouho!"
Políbila ho a s očima plnýma slz proběhla portálem. Podívala se zpět na něj přes clonu kouzla, viděla ještě jak se mu kalí oči a pak se portál zavřel.


Amira setřela slzu, která si razila cestu po Irilethině tváři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama