Alfa příkaz

24. června 2018 v 21:28 | Miky |  Skyrim ... Po stopách meče (FF)
"Otče!"
Irilethin pronikavý výkřik proříznul vzduch a elfka, šátrajíc po jílci meče, vyskočila z křesla.
Amira hodila znepokojený pohled po vlčici, co ještě stále seděla v transu v křesle a pak chytila rozrušenou Irileth za paži: "Klid Iri, nic se neděje. Jsi tady se mnou. V Jorrvaskru. Byly to jen vzpomínky, uklidni se."
Elfka soustředila svůj zmatený pohled na kouzelnici. Oči se jí pomalu vyjasňovaly, zavrtěla hlavou, aby se zbavila pocitu neskutečnosti a sesunula se zpět na křeslo.
"To… to bylo neskutečné… vypadalo to, že se na něj opravdu koukám. A on mluvil jak kdyby věděl, že tam jsem… bylo to…"
"Děsivé," doplnila ji Aela a třesoucí se rukou položila pohár se zbytkem Irilethiny krve na stolek, "… ještě nikdy nebyly ničí vzpomínky tak živé jako ty tvoje, tedy tvojí matky. V tvé krvy je neskutečná síla. A on tě opravdu viděl. Nechápu jak, ale skutečně věděl, že tam jsme. Byl v té minulosti a viděl naši současnost, to není možné… Vzkazuje ti, že po něm nemáš pátrat, že se objeví až to bude potřeba. Sice to nedává smysl, ale prostě to mi řekl. A ještě řekl, že se blíží doba, kdy se začne plnit dávné proroctví a že máme být připravené. Všechny tři…" Aela pohlédla na Amiru.
"Všechny tři? Myslíš, že měl na mysli mě?"
"Předpokládám to. Řekl, že jste stejné, obě jste dcery Creas. Prý jste spojené osudem a máte za úkol ochraňovat tu třetí, která je stvořením… "Aela se odmlčela, jako by jí něco zabránilo mluvit dál. Dvakrát se pokusila znovu promluvit, ale nevydala ze sebe ani hlásku. Semkla víčka, několikrát se zhluboka nadechla a zkusila to znovu. Bez výsledku. Přemoženě zavrtěla hlavou. V očích je probleskla prohra : "Dobrá, tak to neřeknu."
Irileth na ní hleděla s hrůzou: "Co se děje?"
"Nedokážu vyslovit to co jsem vám chtěla říct."
"Jak ti může něco zabránit v tom, že chceš mluvit?" Amira nechápala.
"Říká se tomu Alfa příkaz. Nikdy bych neřekla, že se mi něco takového stane. Ani Kodlak neměl takovou sílu, jemu jsem dokázala odporovat. Tomuhle příkazu vzdorovat nedokážu. Prostě mi zakázal říkat víc podrobností o Moiře, takže to prostě nevyslovím. Víc než to, co už jsem řekla, říct nedokážu."
"Neumím si představit, že by ti někdo zakázal mluvit," ušklíbla se Amira a Aela po ní hodila kosím pohledem : "To není tak vtipné jak by se zdálo. Zkus si představit, že chceš něco říct a vnitřnosti ti sevře železná pěst, která z tebe vymáčkne dech a nedovolí ti promluvit. A když se pokoušíš to přemoci, tiskne to víc. Přílišný odpor proti alfa příkazu může toho, kdo se ho snaží zlomit, i zabít. Jako by sis v hlavě připravila kouzlo a někdo ti zabránil ho použít…"
"Tak mi praskne lebka…" zašeptala zhrozeně Amira.
"Asi tak má milá dcero Crea. Zemřela bys. A to není k smíchu."
"Ne promiň, netušila jsem… Bylo to ode mne…"
"Nech to být. I tak jsem se dozvěděla víc, nežli bych chtěla. Obě jste napůl bohyně. Teď tedy nevím jak se mám k vám chovat. Ale nepočítejte s tím, že se vám budu klanět… " Aelin hlas zazněl podivně hrubě a v očích probleskla sírová žluť jejího vnitřního vlka.
"Nikdo po tobě nechce aby ses klaněla…" obě elfky to vyslovily ve stejnou chvíli se zděšenou naléhavostí v hlasech. Aela tázavě zvedla obočí.
"Nechceme…" Irileth pohlédla tázavě na Amiru.
"Aby to kdokoliv věděl." Dokončila za obě Amira.
"Nestojíme o to, aby se nás soustředila pozornost. Ani jedna z nás nepotřebuje, aby se o nás dozvěděli Thalmoři. Mělo by to fatální následky… nejen pro nás."
Amira souhlasně přikyvovala tomu co Irileth říkala a oči upřené na Aelu zářily zlatým světlem jako tenkrát když jim říkala o Kodlakově osudu. Vlčice na ně hleděla a viděla před sebou znovu toho co se jí objevil v hlavě, když došly ve vzpomínkách Irilethiny matky na konec: "…obě jsou dcery Creas a jejich osudem je stát po boku té, jež má možnost změnit běh dění. Pokud tedy toho bude schopná - což je věc, kterou ještě může spousta věcí zhatit. Ale říct jim to nesmíš, protože by to mohlo věci posunout špatným směrem."
"Takže všechno zůstane jak to bylo do teď? Irileth je jen velmi schopná ochránkyně jarla a Amira elfská kouzelnice…"
"Přesně tak. Žádné bohy do toho tahat nebudeme. Stejně si myslím, že by nám to nikdo neuvěřil," ušklíbla se Irileth.
"Takže si každá necháme svá tajemství pro sebe. Ale je tu jedna věc, kterou bych ráda věděla. Máš nějaké informace o Moiře? "
"Poslední informace, která se ke mě dostala je stará několik lun. Způsobila prý dost velký rozruch na Solstheimu. Měli tam nějaký kult uctívačů Mirraka. To je nějakej Dračí kněz, co o sobě tvrdí, že je prvním a jediným Drakorozeným. Snad ho měla i zabít, ale to už není úplně podložené. Ale jestli si vzpomeneš na tu Knihovnu, v matčiných vzpomínkách. Tak tam jsem před pár týdny byla, a ona mi řekla, že Moira může dostat od toho Dračího kněze něco, co jí může pomoci s Alduinem. Takže budeme předpokládat, že ho opravdu zabila, aby tu věc získala. A nejspíš se bude muset vrátit sem. Doufejme, že to bude brzy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama