Cestou meče

23. července 2018 v 22:36 | Miky |  Skyrim ... Po stopách meče (FF)
Další cesta pak už probíhala klidně a po pár dnech dorazily, bez větších nesnází, k branám města. Městská stráž se v první chvíli zdráhala vpustit Moiru do města, ale Irilethina pověst a skutečnost, že je Balgruufovým huskarlem a nese jeho zbraň jako důkaz důležitosti jejich poslání, měla nakonec dostatečnou váhu a tak byly do města vpuštěny.
Hned po vstupu do jarlova paláce ve středu Větrného Žlebu, pochopila Irileth, že jsou zde naprosto zbytečné. Přesto, se pokousila o vyjednávání příměří, aby mohla Drakorozená vyřešit potíže s Alduinem. Mluvila smírně, neútočila, jen vysvětlovala, ale Ulfrik jí nevěřil a naopak ji začal urážet: "Nevěřím těm vašim pohádkám! Draci? Tady ve Skyrimu? Myslíte si, že vám na takové lži skočím? Snažíte se jen získat čas, aby jste shromáždili armádu! Ale to vám neprojde! Vzkažte Balgruufovi, že si vybral špatnou stranu… přijdu do Průsmyku a vypálím ho do základů a pak si to vyřídím s tou namyšlenou vdovičkou co se prohlásila za královnu!"
Irileth začala ztrácet sebeovládání. Až když ucítila na paži pevný stisk, uvědomila si nebezpečí, ve kterém se nacházejí a potlačila svůj hněv. Studeně se rozloučily. Když odcházely hodil po nich Ulfrik ještě poslední urážkou… vyhrožováním, že pokud se ještě někdy opováží vrátit, nechá je popravit. V Moiřiných očích problesklo stříbro a vzápětí ho nahradil rudý svit. Pomalu se otočila a vrátila se zpět před samozvaného krále. Irileth ztuhla krev v žilách, když se prostorem sálu nesl tichý, ale o to zlověstnější, Moiřin slib:
"Až se sem vrátím, zabiju tě sama. Mě se zabíjením lidí, co mi překážejí nikdo pomáhat nemusí."
Ulfrik namáhavě polkl, vypadal jako jako právě viděl vlastní smrt, ale než se stačil kdokoliv z mužů v sále vzpamatovat, byly obě vyslankyně pryč. Vzhledem k tomu, že tento výsledek jejich mise znamenal, že je válka za dveřmi, rozhodla se Irileth jet místo zpět do Průsmyku do Ledohradu, za Amirou. Moiře tím i usnadnila rozhodování, jak se co nejrychleji dostat zpět k Balgruufovi, mohla díky tomu použít magii. Rozloučily se tedy a každá se vydala svou cestou.

Hned, jak Irileth dorazila na ledohradskou Universitu, šla hledat Amiru. Našla ji v jídelně, po té co se přivítaly, poslala ji pro Arcimága, a hladově se pustila do jídla, které jí Amira nachystala. Když Arcimág dorazil, vyprávěla mu mezi sousty, co se stalo ve Větrném Žlebu a požádala ho vyjádření University. Nemohl jí ho dát hned, musel svolat radu školy, a tak se prozatím uchýlily obě elfky do Amiřina pokoje.
"Co se vlastně děje Iri? Co tu vůbec děláš? Měla bys být s Moirou."
"Byly jsme u Ulfrika. Umíš si představit, jak to dopadlo. Chtěla jsem tě vidět. Víš co nás čeká, když to nevyjde."
"Ano to vím. Konec světa jak ho známe. Díky manipulacím těch fanatiků kolem sourozenců Cardan, je Skyrim rozdělený a jestli vypukne válka, budou naše naděje na záchranu Nirnu opravdu mizivé."
"Pokud se někomu nepovede ty paličaté Nordy zase smířit," Irileth se mimoděk poškrábala na hojícím se rameni.
"Ukaž, co to tam máš. Vypadá to, že to krvácí."
"To je ta značka co mám od Moiry. Víš, že věděla o co jde a přesto to dokončila? Zajímá mě co z toho bude mít ona. Potřebovala bych si promluvit s otcem, něco mi říká, že by věděl, o co jde." brblala Irileth, zatím co jí Amira zkušeně vysvlékla.
"Nekrvácí to, zanítilo se to. Musím ti to vyčistit." Kouzelnice vztáhla ruku nad Irilethino rameno, aby jí ránu vyléčila, ale elfka její paži zachytila:
"Takhle ne. Potřebuju tam jizvu. Bez jizvy pokrevní pouta nefungují, to bys měla vědět."
"Myslela jsem, že je to jen na oko? Že to nemá plný význam?"
"Poslouchala jsi, co jsem ti říkala? Že to dotáhla do konce, i když věděla o co se pokoušíme? Myslela jsem si, jak nejsem vynalézavá a ona to věděla." Irileth se pousmála a pustila Amiřinu ruku.
"Dobře, tak si dojdu jen pro čistou vodu a nějaké byliny. Skočím pro to do skladu."
Mezitím, co Irileth čekala než se Amira vrátí, dorazil do pokoje Arcimág. Na jeho mírně pohoršený výraz, když ji našel na půl svlečenou, odpověděla úsměvem.
"Máš pro mě rozhodnutí universitní rady?"
"Ano. Většina hlasovala pro neutralitu. Pokud vypukne válka, Universita zůstane stranou. Maximálně jsme ochotní pomáhat při léčení raněných obou stran, jestliže budou dopraveni sem. Pokud by válka nevypukla, jsme ochotni jakýmkoliv způsobem pomoci při záchraně světa před Alduinem."
"Děkuji, předám vaše vyjádření Balgruufovi. Jistě bude potěšen vaší moudrostí." Irileth se sarkasticky ušklíbla.
"Nečekala jsi doufám, že se přikloníme na vaší stranu? Ulfrikův nárok na trůn vzešel z Nordských tradic. V podstatě proti němu nelze nic namítat."
"Jistě… nelze nic namítat… a co použití magie proti člověku, co ní nemá ani páru?"
"To se sice může zdát sporné, ale král byl podle Ulfrikova tvrzení řádně vyzván k boji…"
"Vyzván k boji? Válečný veterán vyzve k souboji nezkušeného mladíka? To považuješ za správné, podle tradice?"
"Ano, je to poněkud nestandardní postup." Arcimág si zasmušile pohladil vous.
"Nestandardní postup? Nic jiného na to Universita neřekne? Nevadí vám, že vzhledem ke svému mládí a nezkušenosti, měl král plné právo zvolit si za sebe bojovníka? Troufám si tvrdit, že by si vybral mě, nebo možná Balgruufa. A ani s jednám z nás, by to Ulfrik tak snadné neměl. Jsem dokonce přesvědčena, že se toho bál a proto zvolil způsob, který zvolil. A pak utekl jako poslední ubožák. Neměl odvahu se postavit spravedlnosti. Schoval se svém městě, které je zamořené nechutí ke všemu, co není Nordské a které se jednou tou vší nenávistí samo zadáví, dovolává se severských tradic a poštvává lidi proti ostatním rasám a všem kdo s nimi sympatizují. Jestli vypukne občanská válka, bude on jediný komu to prospěje - tedy pokud vyhraje. Řekl mi, že mě nechá popravit, jestli se ještě někdy ve Žlebu objevím. Měl bys vidět jak vypadal, když mu Moira slíbila, že ho vlastníma rukama zabije, až se do města vrátí. Viděla jsem mu v očích strach ze smrti. Tak trochu doufám, že mu Moira přichystá stejnou smrt, jakou on nachystal svému králi." Irileth zabořila studený modrý pohled do čarodějových očí, v očekávání odpovědi, ale ta nepřišla. Arcimág uhnul pohledem a vydal se ke dveřím. Sáhnul po klice a ještě se otočil k elfce: "Ani tvůj souboj s Ulfrikem by nebyl spravedlivý. Takoví, jako jsi ty, nikdy neprohrávají…" Než stačila cokoliv říci, vyšel na chodbu, míjeje se ve dveřích s Amirou a nechal ji v nejistotě, kolik toho o ní ví.
Amira se pustila do čištění rány: "Copak se ti na Arcimágovi nelíbí?"
"Proč si myslíš, že se mi na něm něco nelíbí?"
"No máš ve tváři takový ten výraz co říká… co s tím člověkem mám udělat…"
"Trochu mě naštval jejich přístup. Ale s tím se nedá nic dělat. Nedonutíš je, aby se rozhodli. A navíc se mi zdá, že o mě ví něco, co by neměl." Irileth zamyšleně zírala na zavřené dveře a ani nevnímala jak ji Amira ošetřuje.


Moira vyšla z cestovního portálu před branou města. Její černý kůň vyšel s klidným nezájmem za ní, aby vzápětí zmizel, jako by ani nikdy neexistoval. Moira nevšímavě minula strážné u brány, kteří s otevřenými ústy zírali do míst, kde ještě před chvílí stál mohutný hřebec, a vyrazila do Dračí síně, aby řekla jarlovi jak pořídily ve Větrném Žlebu.
Když vešla, seděl jarl zrovna u oběda a tak nechal prostřít i pro ni.
"Nejprve se najíme. Vzhledem k tomu, že jsi tu sama a netváříš se příliš nadšeně, předpokládám, že neneseš dobré zprávy, takže si chuť k jídlu pokazíme až po obědě."
Chvíli na něj nevěřícně zírala, pak jí došlo, že má pravdu, že na špatné zprávy je vždycky dost času a pustila se voňavé pečeně, co před ní položila kuchařka na stůl. Pohár medoviny po jídle s díky odmítla a nechala si od služebné přinést čistou vodu.
"Takže předpokládám, že Ulfrik naši nabídku odmítl?"
"Jak říkáš. A navíc se choval velmi nezdvořile a …" nedokončila a v ošklivém úšklebku ohrnula pysky, až zasvítily bílé špičáky.
"Aha, myslím, že rozumím. Větrný Žleb a jeho obyvatelé se nikdy netajili svou nechutí k takzvaně nelidským rasám ve Skyrimu. A tvé prohlášení, za Drakorozenou je muselo rozčílit. I když se nahlas nebudou stavět proti rozhodnutí Vyšného Hrotgharu, uvnitř je to musí užírat. Taková pocta a měla by náležet Khajiitce?… Nejspíš se ti ve městě moc nelíbilo, že?"
"Nelíbilo se mi v něm ani poprvé, když jsem tam tudy projížděla na Solstheim, a nelíbilo se mi tam ani teď, v tom máš naprostou pravdu. Ale zdá se mi ten Ulfrikův postoj nějaký křečovitý, jakoby hraný. Nezdá se mi, že by mu šlo o blaho Skyrimu, jak se snaží všechny přesvědčit. Byl vždycky takový jako je teď?"
"Ne, vždycky ne. Takhle se chová od té doby co zemřel jeho otec. Ulfrik byl v té dob vězněn v thalmorském žaláři, za masakr původních obyvatel plání, které se svou soukromou armádou pobil v bitvě u Markhartu. Byla to naprosto zbytečná jatka a Ulfrik se měl z toho zodpovídat před soudem. Ale Ulfrikův otec na smrtelné posteli vzal toto obvinění na sebe. Doznal se před smrtí k tomu, že syn jednal na jeho příkaz, a tak museli Thalmorší Ulfrika pustit. No a zbytek už znáš."
"Takže může být jeho chování následkem věznění? Nebo nakonec spolupracuje s Thalmorem na rozdělení a oslabení Skyrimu? Čímž by se celé Císařství stalo snadným terčem?"
"Ano ta možnost tu existuje a proto budeš muset jet do Samoty. Za královnou. Řekni jí co jsi řekla tady mě a že Průsmyk bude stát na její straně. A vzhledem k tvému postavení v Jorrvaskru předpokládám, že Družiníci nás také podpoří… nebo zůstanou stát mimo?"
"Samozřejmě, že Jorrvaskr bude stát za jarlem z Průsmyku."
"V tom případě tě tedy žádám, abys odjela informovat královnu Elisif. Mír skončil, musíme se nachytat na válku."
"No, nic jiného mi nejspíš nezbývá. Jen se stavím doma a v Jorrvaskru, vezmu sebou pár lidí, třeba se budou hodit. Vyrazím zítra."
"Dobrá. Bohužel nám nedal Ulfrik jinou možnost a od teď to musí ujít cestou meče."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama