Máš co jsi chtěla?

31. července 2018 v 20:53 | Miky |  Skyrim ... Po stopách meče (FF)
Po návratu do Průsmyku zjistila Irileth, že je Moira, i s částí Družiníků, již u královny v Samotě, a tak požádala Balgruufa, aby ji mohla následovat. Jarlovi se moc nelíbilo, že velitelka jeho vojenské posádky chce opustit město, ale nakonec ustoupil. Irileth pověřila velením svého zástupce a vyrazila do Samoty.
Nálada mezi lidmi ve městě nebyla příliš dobrá. Mezi vojáky se šeptalo o tom, že vyhrát nad Ulfrikem je nemožné, když jeho nástupnictví podporuje tak velká část Nordů. Že by bylo lepší se přidat k Bouřným Hávům, odtrhnout se od Císařství a nechat Impérium, ať se s draky vypořádá samo. Jsou jen škodná, jen hloupá zvířata, stačí je pozabíjet. Jak tak Irileth procházela městem, kasárnami a poslouchala rozhovory v hospodách, byla čím dál tím víc přesvědčená, že se s tím musí něco udělat. Všimla si, že Moira se mezi vojáky moc nepohybuje, zdálo se, že se mezi nimi necítí moc dobře. Nebylo to nic divného, ještě nedávno poslouchala jen urážky a musela přecházet mlčením, když ji vykazovali z měst. Sice chodila společně s vojáky cvičit, ale držela se pokaždé stranou. Jedině při střelbě z luku se kolem ní občas utvořil hlouček, ale brzy se zas rozešel… Moira nebyla příliš vstřícná.
Až jednoho dne se jeden z vojáků osmělil a vyzval Khajiitku na cvičný souboj. A Irileth toho hned využila, nežli stačila Moira odmítnout, přijala ten souboj za ní.
"Co to děláš?" Zasyčela Moira a uši se jí sklopily k hlavě.
"To co jsi měla udělat už dávno. Ukaž jim kdo jsi. Co dokážeš! Je potřeba zvednout jim morálku. Vedou řeči o porážce, ukaž jim koho mají na své straně!"
Moira se rozhlédla a uviděla zvědavé obličeje: "Jak chceš."
"Dobrá, kde máš svoje kladivo?"
"No kde asi, v pokoji. Chceš abych proti němu bojovala kladivem? Chceš ho zabít?"
"Nechci, ale je to tvoje zbraň a oni potřebují lekci. Jako já," sklonila Irileth hlavu: "a dlužíš jim to. Ukaž jim Drakorozenou!"

Irileth trochu zaváhala, když viděla, jak proti sobě duelisté nastupují do písku cvičné arény. Moiřin protivník byl vysoký, mohutný chlap. Svoji zbraň držel tak samozřejmě, jako by se narodil s mečem v ruce. Moira proti němu vypadala drobná a podivně křehká. Kladivo se zdálo zbytečně velké a velmi nešikovné. Když kolem sebe bojovníci začali kroužit, všimla si Irileth, že Moira ani nemá boty. V písku po ní zůstávaly nezřetelné kulaté stopy měkkých polštářků doprovázené občasným otiskem ocasu, kterým sem tam Khajiitka švihla o zem. Když voják poprvé zaútočil, tak Irileth bezděčně sevřela jílec meče, protože vyrazil na Moiru z boku, z místa kde ho nemohla vidět, protože se po něm neotočila. Mrštnost, s jakou Khajiitka uhnula prvnímu úderu, a to jak lehce se vyhnula následné ráně, vedené hruškou meče na tělo, vyrazila Irileth dech. Ocas, který se zdál být Khajiitčiným hendikepem se ukázal jako obrovská výhoda. Irileth s údivem sledovala, jak ho Moira využívá jako protiváhu při skocích a úhybných manévrech, které by jinak končily naprosto fatálně. Topůrko kladiva už několikrát použila na krytí před velkým mečem a v jednu chvíli se zdálo že jím svého protivníka odzbrojí, ale voják zbraň udržel. Irileth došlo, že Moira schválně provokuje vojáka k útokům, které se zdají pro něj výhodné, aby ho, stejně jako ostatní přihlížející, vzápětí přesvědčila o tom, že prostě není místo, ze kterého na ni lze zaútočit. Voják zjevně ztrácel sebeovládání a souboj se stával brutálnějším. Vodorovně vedenému seku se Moira vyhnula prohnutím vzad… diváci polekaně zahučeli, protože se zdálo, že padá… aby se vzápětí vymrštila, díky ocasu, který měla stočený pod sebou, otočkou se dostala vojákovi do zad a hlavicí kladiva ho naplocho uhodila do zad. Vojáka to vyvedlo z rovnováhy a souboj se zpomalil. Irileth si všimla toho, že Moira poněkud změnila styl boje, její pohyby se staly vláčnějšími, špička ocasu kmitala ze strany na stranu a uši doposud vztyčené, přilehly k hlavě. Něco bylo špatně. Po jedné rychlé výměně ran, kdy se Moira opět dostala vojákovi za záda, použil muž opět k útoku hlavici meče a tentokrát Moiru zasáhl. Khajiitku úder poslal do písku a jen rychlé převalení jí zachránilo před dalším seknutím. Irileth vykřikla, napůl vytáhla meč z pochvy a chtěla vběhnout do arény. Moira se jediným plynulým pohybem vymrštila na nohy a gestem ji zarazila. Začala se pohybovat do strany a voják srovnal svůj pohyb s jejím. Irileth s nechápavě zamračila a udělala krok do písku. Ačkoliv k ní Moira stála bokem a měla oči jen pro svého protivníka, přesto zasyčela:"Stůj, zůstaň kde si!"
Irileth ztuhla na místě, tohle ještě neslyšela. Než stačila jakkoliv zareagovat, Moira se zastavila a kladivo dopadlo na zem. Arénou to zahučelo, protože se voják s napřaženým mečem rozběhl na neozbrojenou Khajiitku. Když už se zdálo, že jí musí zasáhnout, švihla Moira rukou a křikla podivná slova. Běžícího vojáka uchopila obrovská neviditelná ruka a smýkla jím prudce proti ohradě, kam ho, jak Irileth pochopila až teď, předtím Moira šikovně nasměrovala. Dřevěná překážka za-praštěla pod nárazem obrněného těla, voják tvrdě narazil týlem do ohrady a bezvládně se svezl k zemi. Ochablé prsty pustily jílec a čepel se zabořila do písku.
Elfka mávla na dva vojáky a vydala se k Moiře: "Jsi v pořádku?"
"Já ano, ale on určitě ne. Má nějaké divné oči. Myslím, že není při smyslech. Pošli ho ke královnině čaroději, ať ho prohlédnou. On mě chtěl opravdu zabít."
"Jak si přeješ Drakorozená," Irileth kývla na vojáky, ti popadli omráčeného Norda a vydali se s ním do města. Moira hodila po Irileth rozlobený pohled, ale když uviděla elfčin výraz, rozhlédla se kolem sebe a pochopila: "No, zdá se, že máš co jsi chtěla." Tváře všech přítomných, co sledovali souboj, byly překvapené a najednou viděla v jejich očích naději.
"Ano, mám co jsem chtěla. Teď už vědí, co mohou od tebe očekávat. A vědí, že jsi opravdu Drakorozená. Teď budou mít větší odvahu bojovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama