Stín a vlk 1

7. srpna 2018 v 22:54 | Miky |  Skyrim ... Stín a vlk (FF)

STÍN

Probudil ji zvonek u zadních dveří. Rozespale zamžourala směrem k oknu. Venku byla ještě tma a ve světle pochodní, co osvětlovaly město, se studeně třpytily sněhové vločky padající tiše do ulic.
"Zas nějaká nána, co se potřebuje zbavit parchanta. To počká do rána," zavrčela a zachumlala se zpět do teplé peřiny.

Brita se namáhavě brodila sněhem, co napadal během noci, přes město do práce - do sirotčince, a už teď v duchu slyšela ječivý hlas své zaměstnavatelky, jak jí přikazuje poslat starší chlapce do ulic, aby tam ze pár drobných pomáhali lidem odklízet sněhovou nadílku dnešní noci. U zadního vchodu do domu stál zasněžený košík. Dívka ho nohou posunula bokem, aby se dostala ke dveřím.
"Asi nějaké jídlo, doufám, že to nebude zkažené jako posledně," pomyslela si a vytáhla z kapsáře klíč, aby si odemkla, když tu se ozvalo tlumené kýchnutí.
"Milosrdná matko," vydechla zděšeně Brita a sklonila se ke košíku. Opatrně z něj stáhla zasněžené plátno a pohlédla do těch nejkrásnějších modrých očí, které kdy viděla.



VLK

"Kam zas utíkáš Yrlo?"
"Jen zaběhnu do lesa pro nějaký chrastí mami, neboj za chvíli jsem zpátky."
Děvče zmizelo v lese než stihla matka říct něco dalšího. "Ta holka mě jednou utrápí," povzdychla se žena a vděčně se opřela o rameno muže, co vyšel z domu a právě v ten okamžik ji objal kolem pasu.
"Jen ji nech. Tady jí nic nehrozí."
"Včera večer jsem zas slyšela vlky, tak neříkej, že jí nic nehrozí."
Pustil ji a vracel se do domu: "To bude ten vlčí pár, co se usadil u potoka pod vyvráceným dubem. Těch se bát nemusíš, dokud jim neublížíme nevšimnou si nás. Hodím jim tam občas nějaký zbylý maso a nakonec z nás budou príma sousedi."
Úplně viděla jeho úšklebek. Přesto si neodpustila pochybovačné zabrblání: "No jen aby," a následovala do do domu. Zkontrolovala oběd a pak se její pohled stočil na muže sedícího v křesle u krbu. Plameny stravující suchá polena barvily jeho oči do ruda, přestože ona naprosto přesně věděla, že jeho oči jsou zelenohnědé. To, že se ve chvílích hněvu v jeho očích objevovala žlutá záře, ráda zapomínala.
Když ho před šesti lety přinesli lovci z lesa, společně se zprávou, že její manžel Joche je mrtvý, byla vlastně ráda. Joche nebyl dobrým manželem - jizvy na jejím těle to dosvědčovaly. Jediné co z něj měla dobrého byla dcerka Yrla. Neprotestovala, když jí vesničané nechali Karrdera v domě, aby ho ošetřovala. A starala se o něj jak nejlépe uměla. Nikdy se nezeptala na hrot šípu, který mu vytáhla ze stehna. Nikdy se nezeptala, proč je její manžel mrtvý a Karrder je naživu. Prý Jocheho roztrhali vlci a Karrdera našli lovci nedaleko od mrtvého. Prý kolem všude byli vlčí stopy, jako by se vlci báli ke Karderovi přiblížit. Když se Karrder uzdravil, nějak se stalo, že v domě zůstal, což mělo za následek, že se předpokládalo, že se postará o vdovu. Varda si povzdechla, jak se utápěla ve vzpomínkách. Ano, byli oddáni, ale žili vedle sebe jako bratr a sestra. Nejprve si Varda domnívala, že se Karrder vyhýbá jakýmkoliv intimnostem proto, že si myslí, že ona smutní za manželem. Aby mu dokázala, že to není pravda, šla za ním sama. Zamračila se když si na to vzpomněla. Nabídla se mu jako poslední z nevěstek! A on ji odmítl! Když pak plakala ve své posteli, přišel za ní. Myslela si, že si to rozmyslel, ale přišel se jen omluvit. Že se o ně s Yrlou postará, ale jeho srdce je jinde. Byl ženatý, ale jeho žena zemřela, není již schopen lásky. Varda osušila slzy ponížení a slíbila, že mu nebude nabízet svou lásku, že počká až on bude chtít být milencem. Teď, po šesti letech, se dívala na muže, jenž byl jejím manželem a věděla, že milencem nikdy nebude. Už si zvykla, že usínali vedle sebe a nikdy k ničemu nedošlo. Z počátku věřila, že se to změní, ale dnes už věděla, že ne. Viděla jeho oči, byl ztracený ve vzpomínkách, v místech kam ona neměla přístup.
Netrpěli nouzí, Karrder byl nejlepší lovec v okolí. Yrlu vychovával jako vlastní, vlastně by měla být spokojená. A ona i byla. Věděla, že Karrder, ji i Yrlu ochrání, že je svým způsobem miluje. Potřásla hlavou a přestala se utápět ve vzpomínkách. Byl čas prostírat stůl k obědu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama