sobota 7.9.

7. září 2018 v 23:03 | Miky |  Soukromá pošta
Občas mám pocit, že když se rozhodnu začít něco dělat pravidelně, tak se někde rozezní poplašné sirény a tým záškodníků zasedne k jednacímu stolu, aby vymysleli způsob jak mi v tom zabránit.
Přesně to se stalo, když jsem se rozhodla psát si deník. Nejdřív se na mě nahrnula spousta práce doma, pak mě nejstarší dcera udělala po druhé babičkou, aby se to završilo rozbouranou kuchyní a další objednávkou v práci. Objednávkou, kterou bych za normálních okolností ani neměla dělat, jenže paní co tuhle práci u nás dělala, se rozhodla jít za lepším (rozuměj za vyšší výplatou do Německa) a tak její práce spadla na krk mě. Normálně by mi to ani nevadilo, ale tu práci jsem nedělala víc jak dva roky, takže se jí vlastně znovu učím, a vzhledem k dodacím termínům… a tomu, že mezitím musím dělat i svou práci…
Prostě jedna velká paráda, takže na "literární deprese" nějak nezbyl čas. Trochu jsem to zas začala řešit vínem, což není až tak dobrý nápad, ale pomáhá to, když máte pocit, že se na vás sype celý svět… Ale po pár sklenkách se na vás sesype víc, než jen svět, takže jsem musela trochu zabojovat… přestat poslouchat toho skřítka s ohnivejma vidlema a srovnat si priority. No snad jsem to zvládla - myslím, že tři týdny bez skleničky už něco váží. Tedy ne, že by mi občas neskočila depka na záda, ale už jen brečím a to je pokrok. (Stejně si myslím, že za to do velké míry můžou roky a hormonální nerovnováha…)
Když je řeč o rocích… blíží se mi narozeniny… jsem zvědavá kdo si vzpomene bez toho aby mu to FB připomnělo… Dokonce jsem v pokušení si datum narozenin vymazat na profilu, abych zjistila, kdo si opravdu vzpomene. Jenže je zřejmé, že to neudělám, protože se budu těšit na přáníčka, co mi přijdou… i když valná část z nich budou jen povinné reakce na upozornění od FB. Je trochu zarážející, že přesto, kolik mi je, nemám žádnou kamarádku, které by opravdu záleželo na tom jak se cítím… což asi zkouším řešit virtuálním deníkem? Ale možná, že návštěva psychologa, by byla přínosnější.
Nejmladší dcera mi objednala přistýlku na mou starou ( no ne tak starou, ale zřejmě nekvalitní a už opotřebovanou) matraci a tak posledních pár dní spím jak v peřince a ráno se probouzím bez bolesti v zádech, takže vlastně nevím na co si stěžuju :) .
Ostatně, když jsem u těch narozenin… čím jsem starší tím víc zjišťuju, že věk je vážně jen číslo :). Když poslouchám dobrou muziku a prsty kmitají po klávesnici tak je jedno kolik mi ve skutečnosti je. Když z písmenek vzniká příběh mojí herní postavy, je jedno že už mám první narozeniny co končí na " …sát"
Takže vzhledem k pokročilé denní hodině, jdu hodit na obrazovka pár nápadů, jak své postavě ze Skyrimu "zpříjemnit" život…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama